Mám jednu dceru- Anetu. Už od dětství to bylo pořádné šídlo. Nikde chvilku neposeděla, věčně odřená kolena. Kluci se jí báli jak byla divoká. Jako její máma jsem se snažila aby z ní vyrostla krásná čistá holčička, ale její temperament byl silnější než vliv mé umírněné výchovy. I přesto jsme jí s manželem moc milovali a snažili se jí dopřát co jsme jí jen na očích viděli.
Dětství byl jen slabý odvar toho co přišlo v dopívání. Snad každý týden jsme byli u ředitelky ve škole kde jsme srovnávali a omlouvali chování naší rošťandy. Byla doba mobilů, já na to moc nejsem,ale moje Anetka si mobil moc přála. Tak jsme si s manželem sedli a rozhodli jsme se že mobil dostane i s paušálem.
O vánocích jsme nedočkavě čekali až si rozbalí svoje dárky a my uvidíme radost v jejích očích.A skutečně.Anetka byla nadšená. Hned s telefonem zalezla do pokojíčku a začala psát kamarádkám. Ani jsme jí nestihli říct že jsme jí telefon pořídily na paušál a že si musí hlídat kolik propíše protože tam tedy nemá nastavený limit. Anetka byla z telefonu unešená. Druhý den jsme jí vše řekli a ona nám slíbila že si dá pozor.
A tak šel čas. Po Vánočních prázdninách přišlo první a poslední vyúčtování. A naše překvapení když jsem rozbalili složenku na proplacení bylo obrovské. Anetka, naše malá holčička provolala a propsala neuvěřitelných 25 608 Kč.
Nevěděli jsme co máme dělat. Tolik peněz jsem nikdy pohromadě neměla a po Vánocích byla jedna kapsa prázdná a druhá vysypaná. Jedinou možností jak dluh umořit bylo si vzít na to půjčku.Půjčka nám mohla pomoci v našich nesnázích, do kterých jsme se dostali svou naivitou. Když Anetka přišla ze školy tak jsem jí ukázala složenku. Bylo vidět že se také velmi diví. A že jí mrzí že si kvůli ní trápíme a budeme si muset vzít chtě nechtě půjčku.
V bance na nás byli milí, ale díky nízkým příjmům se na možnost nám půjčit peníze tvářili skepticky. Když se ale dozvěděli že žádáme půjčku pouhých 27 000 tak naše šance získat půjčku vzrostly.
Po dlouhých počítáních a zařizováních naše půjčka byla vyřízena a my ji rovnou nechali zaslat na konto telefonního operátora abychom uhradili náš dluh. Telefon jsme Anetce ponechali ovšem u operátora jsme nastavili limit pro psaní sms a telefonování, abychom se v budoucnu vyhnuli dalším nepříjemným překvapením aspoň do té doby než splatíme tuto půjčku.
Půjčku jsme splatili přesně rok poté. Tentokráte byly Vánoce chudé, ale Anetka měla naštěstí pochopení. Hodně se od té doby změnila. Je vidět že jí tu lumpárny přešly. Přeci jenom nás má ráda a ví že další podobnou půjčku bych si brala nerada. To si radši vezmu půjčku na něco předem než takhle když není jiná možnost. Raději nepomýšlím na to co by bylo kdyby nám tu půjčku tenkrát nedali. Ještě že vše dopadlo dobře a my díky půjčce se vyhnuli pořádnému maléru.
[hana-code-insert name=’sklik250′ /]