Vždy jsem chtěla být lékařkou. Líbilo se mi pomáhat druhým. Dělat povolání, které má smysl a které by mě bavilo. Rodiče byli chudí a já mám další tři sourozence a tak mi bylo jasné, že pokud se rozhodnu studovat, tak si budu muset poradit sama. Máma s tátou byli myšlenkou mého studia nadšení. Bylo vidět, že udělají maximum, aby mé úsilí podpořili.
První rok byl těžký, rodiče mi přispívali jak jen mohli a já se bud učila nebo lítala po brigádách. O prázdninách jsem však zahlédla, že nyní nabízejí speciální studentské půjčky a tak jsem si řekla, že do toho půjdu. Pokud mi ta půjčka usnadní tyto těžké roky tak proč ne.
Půjčku mi dali- a já jsem další rok na škole prožila v mnohem větším klidu a jistotě… Což se projevilo i na mých výsledcích. Rodiče na mě byli hrozně pyšní. Měla jsem jedny z nejlepších známek. S půjčkou se mi žilo lépe a bylo to všude znát.
Roky plynuly a půjčka mi stále pomáhala studovat a zároveň žít aspoň trošku normálním životem. Brigády jsem si brala v létě abych mohla během roku dostatečně odpočívat a studovat. Můj příběh měl díky půjčce šťastný průběh ale i šťastný konec.
Stala jsem se doktorkou. Dnes již mám svou vlastní praxi a vydělám pěkné peníze. Půjčku jsem splatila rychle, ale vždy za tu možnost budu vděčná.
[hana-code-insert name=’sklik250′ /]